Jak mě karavanový expremiér označil za nacistu aneb Stále nemám hnědou košili

V současné politice aby se čert vyznal. Člověk přemýšlí, kam by se zařadil. Teď už to mám. Dle slov předsedy opozičního hnutí jsem fašista a nacista. Propadám panice. Nemám totiž hnědou košili, dokonce ani výtisk Mein Kampf.

Moje babička byla člověkem, který mě nejvíce ovlivnil. Od mých čtrnácti let jsem vyrůstal po jejím boku, pod jednou střechou. Ne, že bych neměl rodiče, ale rodinné okolnosti tomu chtěly, že jsme s babičkou bydleli spolu.

Měl jsem nejraději ty společné čajové večery, kdy mi vyprávěla. Dověděl jsem se o tom, co zažila jako „nuceně nasazená“ poblíž koncentračního tábora, o řádění ruských vojáků při osvobozování jejího milovaného Mikulova. Díky sviňárnám KSČ se museli stěhovat z Mikulova až do Ostravy. Tam totiž byla jediná střední škola v republice, která mou mámu přijala ke studiu i za předpokladu, že její rodiče nebyli členy KSČ.

Hlavně z těchto důvodů jsem celý život byl zastáncem pravice. Ovšem po letech sympatií jsem i já podlehl, stejně jako zbytek republiky, kouzlu marketinku páně Prchala. Bylo to nové hnutí, které chtělo bojovat proti korupci. Hnutí, které chtělo politiku dělat jinak. To mi bylo sympatické. S přibývajícími přešlapy, kupováním si voličů, zásnubami s komunistickou stranou, zároveň pak díky praktikám, které jako kdyby přesně kopírovaly vyprávění babičky o šikanování naší rodiny ze strany uličního výboru, jsem se rozhodl otevřít oči. Své babičce jsem se tiše několikrát omluvil. Věřím, až se jednou spolu nahoře setkáme, že mi odpustí a řekne: „synku, já ti vždycky říkala, že STB se nevěří!“

Když mě, stejně jako bezmála jeden a půl milionu lidí volících koalici SPOLU, označil předseda hnutí ANO za nacistu a fašistu, přemýšlel jsem, jak označit ty, kteří na jeho mítincích vytrhávají lidem s jiným názorem transparenty z rukou a radostně tleskají, když policisté v civilu likvidují oponenty ve věku jejich vnuků. Napadá mě spojení s jednou náboženskou skupinkou, jejichž časopis mi čas od času přistane v poštovní schránce.

Vlastně je mi i líto, že NSDAP (rozuměj koalice SPOLU) vyhrála volby. Mělo vyhrát opoziční hnutí. Byl bych totiž zvědavý, jak by si v současné evropské a energetické situaci vědělo rady. V této době by se plácal asi každý. Je pravdou, že stávající koalice se svým způsobem komunikace střílí do nohy několikrát za den. Neumí lidem vysvětlit, že líp této republice nebude kvůli tomu, kdo bude sedět nahoře. Líp bude, pokud se budeme vzdělávat, podnikat, vytvářet hodnoty…, nespoléhat na dalšího spasitele. Ten je jen jeden, ale v karavanu určitě nejezdí. Dobře bude vlastně až tehdy, až to budeme chtít my sami. Když se ale podívám na projevy na oněch „neprezidentských“ mítincích, začínám o tom vážně pochybovat.   

Váš Honza