Jak jsem seděl v čekárně

4. 12. 2022 18:30:48
Poslední dobou létám po doktorech. „Děda, dokud nebyl u doktora, byl docela zdravej,“ říkávala moje babička. Trápí mě koleno, proto jsem musel do špitálu, abych zjistil, že jsem už na odstřel. Zážitek v čekárně byl neuvěřitelný.

Po magnetické rezonanci jsem musel sednout do auta a dopravit se k lékaři do blízkého města. Nechtěl jsem znovu otravovat svou drahou ženu. Jsem přece chlap a ten zvládne všechno, i řídit s jednou nohou, ne? Ráno jsem se pracně oblékl, s botami to bylo horší, ale s pomocí schodiště jsem to zvládl. V autě jsem nasměroval rukama nohu na správný pedál a bědoval si, že jsem neposlechl prodejce..., automat by byl skutečně lepší.

Během deseti minut jsem musel z auta pracně vystoupit, noha si bez předchozí domluvy prostě zmrzla. Udělal jsem kolem auta několik koleček, abych tu bestii procvičil. Poté jsem se znovu vsoukal do auta. Cestu, kterou normálně udělám za půl hodiny, jsem jel hodinu a čtvrt.

Díky tomu mě v čekárně předběhlo asi patnáct lidí. „Dobře mi tak,“ řekl jsem si, sundal jsem bundu, vedle židle položil batoh, rukama nastavil nohu a posadil se.

„Tak to je na velkou svačinu,“ procedil jsem mezi zuby a nevšiml si, že kyprá seniorka vedle mě slyší jako ostříž.

„Jsem si vzala vysočinu a dva rohlíky,“ řekla téměř láskyplně, sáhla do síťovky, vytáhla cosi v mastném papíru, rozložila vše na kolenou a ukousla rohlík, jehož drobky se jí rozkutálely po chundelatém růžovém svetru.

„Víte,“ usmála se na mě s mastnou bradou, „já musím jíst pořád. Já vám ani nevím, jak já to dělám. Ale je to horší, protože ono je teď všechno kvůli těm Ukrajincům drahý!“

Ani nevím, ale už bych byl rád, aby ten konflikt na Ukrajině skončil. Nejprve bylo kolem mě tisíce epidemiologů, teď je okolí poseto mračnem odborníků na válečné konflikty. Věřím tomu, že kdyby se objevil světový nedostatek kávy, Čech by vymyslel nejlepší způsob, jak lze vypěstovat kávovník doma v pantofli.

„Nedáte si?“ zamávala mi kolečkem salámu pod nosem.

„Ne, madam,“ zavrtěl jsem hlavou, „ale jste laskavá.“

Dáma si mě prohlédla od hlavy až k patě. Vzhledem k tomu, že mám doma německého boxera, patříme rovněž k těm domácnostem, kde chlupy drží všude..., jen ne na psovi.

„Vy máte pejska?“ zeptala se mě s posledním soustem, setřepala drobky na podlahu a zmačkala mastný papír do tašky.

„Ano,“ udivil jsem se, „jak to víte?“

„Máte psí chlup na ponožce..., to já poznám. Co máte za rasu?“

„Boxera,“ řekl jsem hrdě.

„Fuj,“ otřepala se jako sulc na talíři, „to je hnusné plemeno..., to furt slintá!“

Alfréd by se urazil.

„To si nemyslím!“

„Víte co?“ otevřela mobil a ukázala mi tapetu. „To je moje Fifinka, jezevčík. Ona je hodná. A vůbec neslintá, víte?!“

Nechtěl jsem jí oponovat. Usmál jsem se a otočil hlavou. To jsem udělal v pravý čas, abych stihl chytit malý míček s obrázkem Ledového království, který letěl přímo proti mému obličeji. V rohu čekárny seděla asi třicetiletá maminka s dvěma malými dětmi. Dívenka, asi ve věku mé dcery, si házela míčkem o stěnu. Malý chlapec, snad dvouletý, si lezl po podlaze. Jeho mikina byla obalená drobečky z rohlíků, která má spolusedící a fanynka jezevčíků setřepala na zem. Kousek od něj seděl starší pán, který jemně podřimoval. Chlapec mu vlezl do položené tašky a povedlo se mu po podlaze rozkutálet brambory.

„To si ho nemůžete víc hlídat?“ nadával starší pán sbírající své brambory, „to je ta dnešní volná výchova.“

„No, no,“ procedila mezi zuby matka dítěte, které mezitím leželo uprostřed čekárny na zádech a kopalo nožičkama. Vzala si dítko do klína, vytáhla ven pravé ňadro a malého neposedu nakojila. Vypadalo spíš, že si místo mléka vypilo energetický nápoj, protože po několika minutách ho bylo zase všude plno.

„To my jsme se s kojením schovávaly,“ prohodila znovu dáma vedle mě, „to jsou ty novoty, internety, svobody..., kam to spěje? No řekněte!“ Podívala se na mě a já si všiml, že má na bradě stále několik drobků z rohlíku.

„Já to nějak neřeším,“ podotkl jsem opatrně a zjistil jsem, že přede mnou jsou už jen tři lidé a salámová seniorka.

„Neřešíte?“ řekla rozčíleně, „...takový mám nejraději. Všichni všechno přehlíží, pak má ten svět tak vypadat. Plno Ukrajinců a žádná morálka. Člověk nemá na nákup, nahoře je zase ta zlodějská odéeska! Kam to spěje? Šmarjá, já mám hlad!“

Ta ženská měla salámů snad plnou tašku.

Její mlaskání přerušila zdravotní sestra, které rozrazila dveře a vykřikla: „...tak kolikrát to mám opakovat? Další!“

„Jejda,“ zadusila se málem salámem, „tak..., škyt..., to budu asi já!“

„Paní Hlavíková,“ zakroutila hlavou sestra, „...už zase? Kolikrát jsme se bavili o vašich kloubech a o tom jídle!“

Ženská zmizela v ordinaci. A já byl za to rád. Určitě mi byla příjemnější mladá kojící holka než umaštěná pusa od salámu. Ale je pravdou, že až pojedu za týden na další prohlídku, nějakou svačinu si určitě vezmu.

Váš Honza

Autor: Jan Vavřík | neděle 4.12.2022 18:30 | karma článku: 31.61 | přečteno: 1945x

Další články blogera

Jan Vavřík

Jak díky náhodě přijít o dobrou pověst aneb Paní, ten váš chlap je divnej!

Možná jste to někdy zažili. Jdete k lékaři se zraněním, které působí celkem divně. Napoprvé to jde ještě vysvětlit. Podruhé se na vás dívají hloupě, argumenty docházejí. Ale potřetí? To už je na přinejmenším na OSPOD!

10.3.2024 v 19:27 | Karma článku: 29.16 | Přečteno: 777 |

Jan Vavřík

Jak jsem byl umýt auto aneb Ona ani neví, s kým to má!

Únor jsem měl divný. Bezmezný strach o zdraví nejbližšího člověka mi dal najevo, že vlci v rouše beránčím jsou vlastně jen ubohou karikaturou, pro kterou není důležité se trápit. To hezké je blíž, než se může zdát.

3.3.2024 v 11:18 | Karma článku: 41.44 | Přečteno: 4047 |

Jan Vavřík

Jak jsem seděl v čekárně 2 aneb Tereza, Karolína a Otylka Součková

Zlobí mě zdraví, ale mé odpůrce zklamu. Zatím neumírám, ovšem k lékaři musím. A při sezení v čekárně máte před sebou studnici příběhů. Třeba minulý týden..., Tereza, Karolína a paní Součková. To prostě nejde nenapsat.

29.1.2024 v 22:42 | Karma článku: 30.08 | Přečteno: 1041 |

Jan Vavřík

Jak jsem lovil myš aneb Eliška není mrtvá

Měl jsem teď blogový detox. Postihl mě tradiční rýmový moribundus rovnající se stádiu klinické smrti. Proto jsem potřeboval pauzu od lidí a psaní. Že kritický výraz mé tváře přiláká domů myš, to jsem fakt nepředpokládal.

6.1.2024 v 15:27 | Karma článku: 25.20 | Přečteno: 578 |

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 24.85 | Přečteno: 429 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 45 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.40 | Přečteno: 298 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.77 | Přečteno: 518 | Diskuse
Počet článků 102 Celková karma 33.56 Průměrná čtenost 2537

Spisovatel, iOvce, milovník německých boxerů, Stephena Kinga, J. R. R. Tolkiena, Karla Čapka a Karla Maye.

Knihy: Kolotoč strachu (2015), Návrat z pekla (2016), Případ Kláry P. (2019), Pošahaný svět (2023), audioknížka Návrat z pekla, čte Jaromír Meduna (2023).

Připravovaná knížka: Ve stínu levandule (2024).

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...