Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Jak jsem byl na odběrech aneb Já vás znám

Ta bestie, která nebolí, ale spolehlivě ničí, si nevybírá. Proto musím jednou až dvakrát ročně navštívit svého superprimáře, který vždy s dobrou hudbou v pozadí kontroluje mé výsledky. Předchází tomu odběry. A to byl zase zážitek.

„Proč zrovna já?“ řekl jsem si před rokem a půl, když jsem ležel na pokoji nemocnice a chystal se na to, až mou štítnou žlázu, kolem které bylo deset tajtrlíků, hodí do kbelíku a pošlou na histologii. 

Na pravidelné návštěvy ordinace jsem si zvykl. Nejen proto, že primář je úžasný hudební znalec stejného vkusu, ale také proto, že ze sebe vyzařuje neskutečnou energii. Po roce a půl mi konečně sedly prášky. Plačícímu hysterikovi, který se dříve rozbrečel i nad stagnujícím hospodářským růstem, se povedlo vyladit hladinu hormonů tak, že nad sebou občas i kroutím hlavou. 

U mé lékařky jsem tentokrát nestihl odběry, proto jsem musel na jiné specializované oddělení. Nechal jsem auto před nemocnicí a přistoupil k parkovacímu automatu, na jehož displeji blikal nápis: ERROR. Ač jsem promačkával všechna tlačítka, nápis nezmizel. Ale musel jsem zmizet já, protože čas odběru se neúprosně blížil. Prošel jsem dlouhou chodbou a posadil se do čekárny. Na obrazovce svítilo číslo 89 a já měl 91. Oddechl jsem si, že to nebude nadlouho. Dvě postarší dámy sedící opodál si mě změřily tak rychle, že jsem si najednou připadal jako u krejčího. 

„Já si dnes vzala krabičku,“ klepla si po kabelce jedna z nich.

„Krabičku? A na co? Miluško, co zase blbneš?“ špitla potutelně její spolusedící.

„Na ty zákusky, Jarčo, co mají venku v tom obchodě na parkovišti. Kupuji je docela často, mají je fakt dobré. Chodím na ně dvakrát v týdnu.“

„Miluško,“ řekla druhá dáma, „…a nemyslíš si, že bys měla sladké omezovat? To já si nemohu dovolit. Já mám malý důchod, …ty bereš ještě vdovský, ale co já? Teď ty léky, co musím platit! A neriskuj s tím sladkým. To já, když to přeženu, nemůžu i tři dny na velkou. Pak musím pít tu zaječickou a bolí mě žlučník. Ty s tím tvým diabetem? Dávej na to pozor!“

„Jarčo,“ urazila se Miluška, „…ty mi to snad závidíš!“

„Závidím?“ vyprskla druhá dáma, „…to bych záviděla té pravé! A co bych ti jako měla závidět?“

Odsedly si od sebe. Netušil jsem dosud, že takový věneček se šlehačkou může být důvod, proč se lidé mezi sebou mohou přestat bavit. Politika, milostný vztah…, ale zákusky?

Ticho, které nastalo v čekárně, přerušili dva policisté vedoucí velkého hromotluka s tetováním, které měl doslova po celém těle. Tomu chlapovi stříkal adrenalin doslova z uší. Vztekal se tak hlasitě, že i Jarča s Miluškou zapomněly na zákuskovou nenávist. Sedly si znovu vedle sebe a začaly si tiše špitat.  

„Na žádné odběry mě nedostanete,“ křičel potetovaný, „…jsem vám říkal, že jsem nic neudělal? Jste debilové, nebo si na ně jenom hrajete?“

„Pane Čonko, předpisy jsou předpisy!“

„More, já vám na předpisy z vysoka…,“ nedořekl Čonka, protože ze dveří odběrové místnosti vyšla vysoká zdravotní sestra a zvolala: „…devadesát jedna? Jak budu dlouho čekat?“

„To…,“ vstal jsem rychle ze židle, „…to jsem já, omlouvám se!“

„No, dobrá,“ otočila se sestra, vešla do dveří jako první a ukázala na hnědé koženkové křeslo, „…posaďte se tam a dejte mi žádanku a kartičku pojišťovny!“

Když zadala moje jméno do počítače, přistoupila ke mně, zaškrtila mou ruku stahovací gumou, usmála se a řekla: „…jste to vy? Ten spisovatel?“

„To není to pravé označení,“ řekl jsem pokorně, „…tak občas si něco napíšu pro radost. Víte, živit se tím nedá!“ Cítil jsem, že mám v obličeji stejnou barvu, jako je krev ve zkumavce, kterou mezitím odebrala z mé ruky.

„Ale neříkejte,“ usmála se krásně a naprosto čistě, „…já mám ty vaše knížky a povídky ráda! Píšete teď něco?“

Povídali jsme si pár minut. Poté jsme se rozloučili a já jí poděkoval za to, že mi udělala pěkný den. Vyšel jsem zpět do čekárny, kde jsem zjistil, že policisté i starý Čonka jsou fuč.

„Kde jsou?“  nenapadlo mě nic moudřejšího vypustit z pusy. Podíval jsem se na obě zákuskové dámy.

„To vám byla legrace, viď Jarčo?“ smála se na celou čekárnu Miluška.

„No, to jo!“ odvětila její kamarádka, „…on ten tetovaný, že prý chce na záchod. A pak se rozběhl chodbou pryč! Kdyby těm policajtům nevjel zřízenec s lůžkem do cesty, tak by ho možná chňapli! My snad půjdeme potom spolu na zákusek, že Miluško?!“

Vyšel jsem z nemocnice směrem k parkovišti s jasným přesvědčením, že si snad koupím pořádný větrník. A kdybych nemusel řešit pokutu, kterou jsem dostal za parkování, možná bych si koupil i dva.

Váš Honza

Autor: Jan Vavřík | neděle 19.3.2023 14:13 | karma článku: 27,71 | přečteno: 1058x
  • Další články autora

Jan Vavřík

Jak jsem stavěl zahradní chatku aneb Pusť mě k tomu!

Moje žena je skvělá. S ní se člověk opravdu nenudí. A ctí ji, že mě i po dvaceti letech, přes má veškerá technická klopýtnutí, vidí jako domácího kutila. Tentokrát mi dala za úkol smontovat zahradní domek. A to byla výzva!

31.3.2024 v 12:12 | Karma: 25,80 | Přečteno: 584x | Ostatní

Jan Vavřík

Jak díky náhodě přijít o dobrou pověst aneb Paní, ten váš chlap je divnej!

Možná jste to někdy zažili. Jdete k lékaři se zraněním, které působí celkem divně. Napoprvé to jde ještě vysvětlit. Podruhé se na vás dívají hloupě, argumenty docházejí. Ale potřetí? To už je na přinejmenším na OSPOD!

10.3.2024 v 19:27 | Karma: 29,89 | Přečteno: 816x | Ostatní

Jan Vavřík

Jak jsem byl umýt auto aneb Ona ani neví, s kým to má!

Únor jsem měl divný. Bezmezný strach o zdraví nejbližšího člověka mi dal najevo, že vlci v rouše beránčím jsou vlastně jen ubohou karikaturou, pro kterou není důležité se trápit. To hezké je blíž, než se může zdát.

3.3.2024 v 11:18 | Karma: 41,56 | Přečteno: 4081x | Ostatní

Jan Vavřík

Jak jsem seděl v čekárně 2 aneb Tereza, Karolína a Otylka Součková

Zlobí mě zdraví, ale mé odpůrce zklamu. Zatím neumírám, ovšem k lékaři musím. A při sezení v čekárně máte před sebou studnici příběhů. Třeba minulý týden..., Tereza, Karolína a paní Součková. To prostě nejde nenapsat.

29.1.2024 v 22:42 | Karma: 30,09 | Přečteno: 1058x | Ostatní

Jan Vavřík

Jak jsem lovil myš aneb Eliška není mrtvá

Měl jsem teď blogový detox. Postihl mě tradiční rýmový moribundus rovnající se stádiu klinické smrti. Proto jsem potřeboval pauzu od lidí a psaní. Že kritický výraz mé tváře přiláká domů myš, to jsem fakt nepředpokládal.

6.1.2024 v 15:27 | Karma: 25,33 | Přečteno: 581x | Ostatní

Jan Vavřík

Jak vyhrát v loterii aneb Zase vedle!

Při bankrotu správce liptákovské kampeličky Jaroslava Rychtaříka napsal Cimrman dvouverší: „Varuj se hazardu, vzpomeň si na Jardu!“ To ale neplatí pro milovnici stíracích losů u nás. Čtyři mega za stovku. Že bych to taky zkusil?

11.12.2023 v 16:13 | Karma: 23,73 | Přečteno: 615x | Ostatní

Jan Vavřík

Jak jsem bouchl blatník aneb Nikdy nejezděte s novými brýlemi!

Mé auto si zvyklo, že v něm žena vozí hlínu či pytle s listím. Dcerka občas přilepí na čalounění lízátko, pes v kufru simuluje zadní stěrač, ale z blbé strany. Svého Tucíka musím tedy konejšit, aby nebyl smutný. Až jednou...

16.11.2023 v 0:06 | Karma: 29,37 | Přečteno: 1314x | Ostatní

Jan Vavřík

Jak jsme řezali švestku aneb Pila, to je bestie!

Podzim je tady. Moje žena rekapituluje své celoroční úsilí na zahradě. Vyčerpaně sděluje, že už ji to zmáhá. Zcela jistě vím, že na začátku příštího roku nakoupí ještě větší hromadu květin, než je tomu letos. A co teprve stromy.

22.10.2023 v 15:34 | Karma: 32,86 | Přečteno: 2109x | Ostatní

Jan Vavřík

Jak postrašit tchyni aneb Z vtipálka nepřítel seniorů snadno a rychle

Můj kamarád Franta má celkem dobrou paměť na obličeje, ale je neskutečně praštěný. Možná ještě víc, než jsem já. A tak minulou sobotu jednu seniorku před supermarketem málem přivedl k infarktu a sebe na policejní služebnu.

8.10.2023 v 10:26 | Karma: 36,88 | Přečteno: 4203x | Ostatní

Jan Vavřík

Jak správně pohřbít svého psa aneb Bez policajta ani jámu!

Ne, můj boxer je stále tady. Ale mému kamarádovi před krátkým časem jeho čtyřicetikilový miláček zemřel. Proto se rozhodl, že jej pohřbí na místě, kam chodili nejčastěji. Nic divného, řeknete si, ale proč se zásahovkou?

20.9.2023 v 21:13 | Karma: 39,71 | Přečteno: 4481x | Ostatní

Jan Vavřík

Jak jsme byli na zmrzlině aneb Nečůrejte do umyvadla!

Prázdniny ulétly jako namydlený blesk. Ony snad fungují v jiném časoprostoru. Proto jsme se rozhodli poslední horký den zajít na zmrzlinu. A tam jsem zjistil, že děti na vás řeknou úplně všechno.

28.8.2023 v 22:32 | Karma: 29,18 | Přečteno: 983x | Ostatní

Jan Vavřík

Jak jsem potkal kurýra aneb Příště raději na prodejnu

Má láska k jablečné elektronice je silná jako notorikova touha po sedmi orosených. Ovšem pokud vám novinku doveze kurýr, jehož mozek je vymletý jak říční dno, radost je ta tam, stejně jako vaše prachy.

17.8.2023 v 22:51 | Karma: 28,24 | Přečteno: 1074x | Ostatní

Jan Vavřík

Jak jsme jeli na Mirai aneb Když nemůžeš, přidej víc!

Těm jejím velkým očím nelze odolat. Když máte v šesti letech svůj první idol, znáte texty zpaměti, otravujete rodiče při každé cestě autem, že v rádiu musí hrát jedině on, tak prostě musíte na koncert! Jinak by byl konec světa!

13.8.2023 v 12:50 | Karma: 27,47 | Přečteno: 778x | Ostatní

Jan Vavřík

Jak jsem se bál o češtinu aneb Když píšete dnešním jazykem

Holidays jsou v půli, počasí není příliš cool. Občas nějaký home office, tak je docela klid na to čeknout nové filmy, protože jsou i takové, které jsou must see! Jak by vypadal můj blog plný anglicismů? Koukněte!

10.8.2023 v 20:46 | Karma: 27,65 | Přečteno: 761x | Ostatní

Jan Vavřík

Jak jsme jeli do Ikea aneb Já se s ním už rozvedu

Počasí připomíná podzim. Koupaliště jsou prázdná jako státní kasa, proto jsme vyrazili do Ostravy porozhlédnout se, co zrovna v bytovém designu frčí. Tam jsem zjistil, že chlap je ohrožený druh.

9.8.2023 v 12:23 | Karma: 42,84 | Přečteno: 5970x | Ostatní

Jan Vavřík

Jak jsem potkal Katku aneb Važte si sousedů

Prázdniny jsou v půli, počasí připomíná začátek dubna. Místo koupání jsou na řadě ťapací výlety. Na jednom z nich jsem potkal bývalou spolužačku, které jsem slíbil, že její příběh o sousedech napíšu. Tady to máš, Katko!

2.8.2023 v 22:31 | Karma: 39,77 | Přečteno: 6592x | Ostatní

Jan Vavřík

Jak jsme honili komáry aneb Bojovka na hotelu

Na dovolené můžete chytit cokoliv. Zhýralci syfilis, opilci kocovinu a teplomilci úpal. Nás navštívil první noc malý, lstivý a úskočný nepřítel – řecký komár. A ten malý zmetek vydrží všechno!

29.7.2023 v 21:56 | Karma: 33,15 | Přečteno: 4146x | Ostatní

Jan Vavřík

Jak jsem cestoval aneb Proč milovat Řeky, část druhá

Řekové jsou národ, který si mě naprosto získal svou veselostí a neustálým úsměvem. V současných dnech to nemají jednoduché. S následky požárů se budou vypořádávat dlouho. Díky své povaze to ale zvládnou. Jsem o tom přesvědčený!

25.7.2023 v 20:00 | Karma: 26,43 | Přečteno: 717x | Ostatní

Jan Vavřík

Jak jsem cestoval aneb Proč milovat Řeky, část první

Byli jsme v Řecku. Bídě navzdory. Letadlo – dopravní prostředek, ač o něm všichni tvrdí, že je nejbezpečnějším ze všech, způsoboval v naší rodině rozkol už dobrých čtrnáct dní před startem. Padák jsme však nepotřebovali.

22.7.2023 v 13:28 | Karma: 37,74 | Přečteno: 3796x | Ostatní

Jan Vavřík

Jak mohou rohlíky ze supermarketu zlikvidovat dobrou pověst

Do obchodu musíme všichni. Hlava plná problémů a starostí, dovolená přede mnou. Stal jsem se svědkem, že kvůli rohlíkům lze někoho polít dehtem a posypat peřím. Fakt je to s námi tak zlé?

10.7.2023 v 9:44 | Karma: 30,27 | Přečteno: 1116x | Ostatní
  • Počet článků 103
  • Celková karma 31,83
  • Průměrná čtenost 2524x
Spisovatel, iOvce, milovník německých boxerů, Stephena Kinga, J. R. R. Tolkiena, Karla Čapka a Karla Maye.

Knihy: Kolotoč strachu (2015), Návrat z pekla (2016), Případ Kláry P. (2019), Pošahaný svět (2023), audioknížka Návrat z pekla, čte Jaromír Meduna (2023).
E-kniha Kolotoč strachu (2024), reedice Návrat z pekla (2024).
Připravovaná knížka: Ve stínu levandule (2024).

Seznam rubrik