Jak jsem byl ve vietnamské večerce aneb Tady to máš, Ťongu!
Při cestě domů z pracovní schůzky mi volala žena, že mám skočit do obchodu pro pár věcí. U supermarketu se mi kvůli tomu nechtělo zastavovat. Parkoviště bylo stejně plné. Možná to byl signál, že bída už není, nebo také znamení, že je den proslulých slevových akcí. Rozhodl jsem se, že se zastavím v prodejně, kterou má pod svou kontrolou místní vietnamský obchodník, říkejme mu Dong. Malý človíček, dvě malá černá očka a dvě řady bílých zubů. Muž, který je v prodejně vlastně pořád, zaměstnává svou ženu, platí daně a jeho dvě děti chodí řádně do školy.
Zboží, které nabízí, je dražší…, to je pravda. Taková z nouze ctnost. Zastavit se pouze občas a pro pár kousků. Je tam čisto, uklizeno a máte jistotu, že hned u dveří se na vás kření majitel, který řádně pozdraví a lámanou češtinou popřeje dobrý den.
Vzal jsem do ruky košík (ano, jsem na to z dob socialismu prostě zvyklý), naskládal do něj vše potřebné a vydal se k pokladně.
Do prodejny mezitím vrávoravým krokem vešel asi dvoumetrový chlap v bílém tílku a černé baseballové čepici. Na nohou bagančata jako od Bachmutu, modré montérkové kalhoty zašpiněné bílou barvou. V rukou táhl basu prázdných pivních lahví, kterou položil na pult.
„Tady to máš, Ťongu,“ řekl hlasitě, „...jo a naval plnou. A dělej!“
Byl o dvě hlavy vyšší než já. Ruce podobné lžícím od bagru, nepříjemně čpící odér, třídenní strniště, sebevědomí manažera nadnárodní korporace.
„Jak si přejete,“ řekl pokorně prodavač, vzal pivní přepravku, kterou položil za sebe a kýžený sortiment zpět na pult.
„To je hulvát,“ otočila se na mě starší paní stojící v řadě přede mnou.
„Kdo je u vás hulvát, carevno?“ okřikl ji tílkař, „...a on se tu může roztahovat? Se podívejte, co mu venku stojí za auto? Na to já nikdy nevydělám, a to maluju stěny od rána do večera.“
Nadechl jsem se, že se paní a prodavače zastanu, ovšem ona postarší dáma klamala svým vzezřením. Položila plátěnou tašku na podlahu, upravila si účes jako před módní přehlídkou, dala ruce v bok a jemně dupla pravou nohou o zem.
„Tak podívejte se,“ začala, „...nikdo vás nenutí nakupovat tady u pána. Tlačil vás tu někdo násilím? A nic vás neopravňuje po prodavači zvyšovat hlas, případně mu tykat! To dělá jenom hulvát..., a za tím označením si teda stojím! Ve slušné společnosti se cizím lidem vyká! Takže jestli nemáte nic dalšího, zaplaťte ta svá piva a mějte se k odchodu. Zdržujete ostatní zákazníky..., ehm..., nejste vy náhodou Kučera?“
Mávnutím kouzelného proutku se z hromotluka stal malý chlapec. Prohlédl si ženu od hlavy k patě, polkl a tiše řekl: „...jo..., Pepa Kučera!“
„Já si to myslela,“ řekla autoritativně, „...Kučera, třetí lavice u okna! Víte, kdo jsem já?“
„Ne, nevím,“ koktal Kučera.
„Jsem Váchová,“ dodala žena, „...jsem vaše třídní učitelka. Už tenkrát jste byl pěkný rošťák! Asi jsem na vás byla moc hodná. A že si nebudete pamatovat moje hodiny občanské výchovy, kde jsem do vás tloukla význam slušného chování, to mě docela mrzí. Takže zaplaťte ta piva, běžte domů a na půdě oprašte svoje zápisky ze základní školy! Děláte svým chováním ostudu nejen sobě, ale i mně, jakožto vaší třídní učitelce! Co koukáte? Fofrem!“
Kučera tiše zaplatil a během několika vteřin byl pryč.
„Teda,“ vylétlo ze mě, „...vy jste třída!“
Dáma se na mě otočila, usmála se a dodala: „...bývala jsem, synku!“
Prodavač celou scénku s pobavením sledoval a když paní učitelka zaplatila svůj nákup, dal jí do košíku čokoládu. Proč? Prostě jen tak. A to na tom bylo to hezké!
Váš Honza
Jan Vavřík
Jak jsem stavěl zahradní chatku aneb Pusť mě k tomu!
Moje žena je skvělá. S ní se člověk opravdu nenudí. A ctí ji, že mě i po dvaceti letech, přes má veškerá technická klopýtnutí, vidí jako domácího kutila. Tentokrát mi dala za úkol smontovat zahradní domek. A to byla výzva!
Jan Vavřík
Jak díky náhodě přijít o dobrou pověst aneb Paní, ten váš chlap je divnej!
Možná jste to někdy zažili. Jdete k lékaři se zraněním, které působí celkem divně. Napoprvé to jde ještě vysvětlit. Podruhé se na vás dívají hloupě, argumenty docházejí. Ale potřetí? To už je na přinejmenším na OSPOD!
Jan Vavřík
Jak jsem byl umýt auto aneb Ona ani neví, s kým to má!
Únor jsem měl divný. Bezmezný strach o zdraví nejbližšího člověka mi dal najevo, že vlci v rouše beránčím jsou vlastně jen ubohou karikaturou, pro kterou není důležité se trápit. To hezké je blíž, než se může zdát.
Jan Vavřík
Jak jsem seděl v čekárně 2 aneb Tereza, Karolína a Otylka Součková
Zlobí mě zdraví, ale mé odpůrce zklamu. Zatím neumírám, ovšem k lékaři musím. A při sezení v čekárně máte před sebou studnici příběhů. Třeba minulý týden..., Tereza, Karolína a paní Součková. To prostě nejde nenapsat.
Jan Vavřík
Jak jsem lovil myš aneb Eliška není mrtvá
Měl jsem teď blogový detox. Postihl mě tradiční rýmový moribundus rovnající se stádiu klinické smrti. Proto jsem potřeboval pauzu od lidí a psaní. Že kritický výraz mé tváře přiláká domů myš, to jsem fakt nepředpokládal.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Nejednáme. Na obzoru je stávka soudních pracovníků, požadují vyšší platy
Premium Odvádějí vysoce odbornou práci, musejí skládat speciální zkoušky, někdy sami vypracovávají drobná...
Pokroková nenávist k Židům. Jak se z univerzit v USA staly filiálky Hamásu
Premium Na elitních amerických univerzitách vyhánějí Židy takovým stylem, že to tam vypadá jako v Německu...
Karafiátovou revoluci zažehla jediná píseň. Portugalsko vyvedla z diktatury
Málokterá revoluce je spojena s písní a květinou, jako se to stalo té portugalské. Před 50 lety se...
Chtěl se odpálit během olympiády v Paříži. Ve Francii zatkli 16letého hocha
Kriminalisté ve Francii v úterý zadrželi 16letého mladíka francouzské národnosti, který na...
- Počet článků 103
- Celková karma 31,83
- Průměrná čtenost 2524x
Knihy: Kolotoč strachu (2015), Návrat z pekla (2016), Případ Kláry P. (2019), Pošahaný svět (2023), audioknížka Návrat z pekla, čte Jaromír Meduna (2023).
E-kniha Kolotoč strachu (2024), reedice Návrat z pekla (2024).
Připravovaná knížka: Ve stínu levandule (2024).