Písečná filtrace na mém zahradním bazénu frčela od božího rána, teploty atakovaly třiatřicet stupňů. Můj pes nevytáhl packy z domu, slepice málem tlačily horkem vejce natvrdo. Já se těšil, že si užijeme s dcerkou příjemné letní odpoledne.
Člověk dva roky přemýšlel, jestli není konec světa, protože se pomalu chodil v roušce i sprchovat. Od února letošního roku, co nás ta zatracená média krmí konfliktem na Ukrajině, přemýšlím, jak nejlépe vybudovat na zahradě protijaderný kryt. Oprášil jsem česko-ruský slovník, protože čert a Rus nikdy nespí, válka je za rohem. Strach linoucí ze zpravodajství jsem se snažil zatlačit tím, že jsem si vyhlásil informační půst na hlavní prázdniny. A ejhle..., snad horko způsobilo, že na mě na mobilu vyskočil obrázek bývalého ministra kultury. Ano, kapitán Matka z Tankového praporu. Ten se domnívá, vlastně je skálopevně přesvědčen, což je daleko horší, že žádná válka na Ukrajině není. Ty haldy mrtvých vlastně vznikly čistou náhodou. Jářku, já si to myslel. Ty fotografie rozbitých domů musely dát fušku, aby přes Photoshop vypadaly věrohodně.
Válka to údajně není, jak říká exministr, protože ji nikdo nikomu nevyhlásil. Co na tom, že Ženevská konvence hovoří jinak. Razítko na glejtu chybí, tak válka prostě není. Kdo jiný by to měl vědět lépe. A já se tím budu řídit. Až se to bude jednou týkat mě, budu po vojákovi na mé zahradě chtít papír s podpisem a razítkem. Konečně v tom mám jasno.
Panu kapitánovi z Tankového praporu bych rád doporučil, jestli by si nevzal batůžek s letáky, dostatečnou zásobu ruské zmrzliny a jal se třeba poblíž Mariupolu vysvětlit lidem, že vlastně žijí v bludu. Mohl by si s sebou vzít ještě pár ruských fanoušků ze sněmovny.
Rozhodl jsem se, že ještě napíšu do sněmovny dotaz, kdy bude zase volba do Rady Českého rozhlasu. Pokud může být v čele veřejnoprávního média něco takového, mohl bych to taky zkusit.
Váš Honza